Jdi na obsah Jdi na menu
 


mikročip

Trochu šířeji o čipu.

 

MIKROČIP DO NEBE NESMÍ

 

OBSAH

 

Člověk

Člověk mezi Bohem a diktátorem

Může člověk umřít nejdřív druhou smrtí a pak první?

Člověk není bytost samostatná jako Bůh.

Pokušení a pád

O co jde zlu?

O diktatuře

Co je diktatura?

Proč nevypadají diktatury tak nebezpečné na začátku jak na konci?

Vlastnosti diktatury, podlé nástroje, strategie diktatury

Obrana

Nebezpečí

Skutečnost, či zázrak jak z toho?

Nemoc společnosti a prevence

 

Mikročip do nového ráje nesmí

Myšlenka světovlády není novinka

Proč se nestěžují nynější nositelé mikročipu na čip

Jak se servíruje, zdůvodňuje jeho uplatnění?

Co nesmí do nebe - Mikročip do nebe nesmí

 

 

 

Člověk

 

Člověk mezi Bohem a diktátorem- Člověk tak jak je, je příliš dokonalý. Víc ho nelze zdokonalovat. Co vadí Bohu, je to, že člověk svou svobodnou vůli nevyužije k tomu, aby uplatnil svou dokonalost, kazí sebe, dělá sebe nedokonalým, neposlouchá svého Boha patřičně, nesplňuje očekávání Stvořitele, toho, který ho tak dokonale sestavil. Co vadí diktátorovy na člověku? To, že je příliš dokonalý na to, aby ho nějaký diktátor svou omezeností mohl ovládat. Člověk myslí a brání se, chytá jakousi navigaci od Boha. Diktátor by chtěl diktovat i Bohu. „Spiklenectví" člověka s Bohem, který je nade vším, který má o všem přehled, a kterému nelze nic diktovat, který pomáhá svému dítěti, se diktátorovi nelíbí.

 

Může člověk umřít nejdřív druhou smrtí a pak první?- Nedokáži se vyhnout této otázce. Myslím si, že kdekdo z odborníků v duchovní správě by měl asi dlouhou pauzu, než by poskládal své myšlenky, co na to říci. V zásadě dle mých znalostí lze říci, ano.

Přiznám se, ne ve zlém, vnucuji představu čtenáři, aby se soustředil na sebe, až vyjde z domu do ulic mezi lidi a představil si sebe, jako člověka, který žije jen tímto posledním životem a všichni, které míjí kolem sebe, budou pokračovat jiným, samozřejmě krásnějším životem dál, pravda, co do hmoty své, trochu odlišně. Pokud ti tato představa nekazila ani trochu náladu alespoň na chvilku, byla špatně navozena.

Nepřestávej si kazit náladu a setrvej v další představě. Pro změnu si představ, že ti lidé po ulicích, které míjíš, všichni budou žít druhým životem po této smrti a budou hýčkáni, budou znát jen radosti ze života. Ty ovšem budeš odtržen od nich, a vtažen do odporného prostředí daleko od nich a budeš tam dnem i nocí bez přestání týrán. Sám budeš brzy tomu říkat, že to je smrt. To znamená budeš mít nové tělo, co do hmoty odlišné, atd. Pokud ti tato představa trochu zkazila náladu, je předpoklad že umíš, nebo že bys uměl dělat pokroky ve svém duchovním životě.

Nyní si představ, že ti někdo neomylně řekne, že ta druhá představa byla i pravda o tobě a ty tomu uvěříš. Co uděláš? Život si vzít nemůžeš, protože víš co tě čeká. Co ti zbývá? Hledat způsoby, jak změnit, zmírnit tuto vyhlídku. První otázka by byla, čím jsem si to zasloužil? Pak by si se asi snažil ten zbývající čas plně využít na záchranu.

Co je vlastně druhá smrt? Život bez Boha. To lze ale žít i nyní. Člověk se svou duší by měl zacházet velice obezřetně.

Bez Boha je člověk smrtelně raněn pro další život. Je velký nedostatek mnohých, že nechápou, jak velikou roli hraje v jejich existenci Bůh.

 

Člověk není bytost samostatná jako Bůh. Je s ním stále manipulováno, neboli dostává stále inspirace. Z jedné strany je sváděn k nepravostem, a z druhé strany chráněn, veden v srdci ke ctnostem, neboli těšíme se ochraně Boží. Svobodná vůle nám daná pak rozhoduje o tom, jak vypadáme na váze pravdy a spravedlnosti. Proto, kdyby neexistovalo milosrdenství Boží, dopadli bychom na tom nevalně u posledního soudu. Stojíme stále na váze, která váží naší duši.

Tuto sféru naší vlastní existence nejsme schopni poznat intelektem, nýbrž pouze vírou. Skrze víru dostáváme dary poznání pravdy o tom, co je v nás a kolem nás.

 

 

Pokušení a pád

 

Bohužel někomu se líbí učení o kastách. (Kasty, kastovnictví v přeneseném smyslu = Od ostatních se lišící (rádo by se lišící) společenská třída, vrstva, která své výhody, výsady, privilegia žárlivě střeží.) Tento postoj se kradmo vplíží zejména k těm, kteří mají větší materiální zázemí, nebo si vydobyli ve společnosti vyšší postavení. Namlouvají si, že se mohou dívat nečinně na bídu druhých, ba i na cizí bídě parazitovat. Lze vytušit, že se to časem může nebezpečně, nepozorovaně vsáknout i do zákonodárství, čím by se pak napáchali velké škody ve společnosti.

Jenže Bůh na svých zákonech trvá, tj. například máme sloužit druhým z lásky jakou nám ukazoval Kristus, z těch prostředků, které jsou nám dány od Boha, chcete-li osudem. Vnucování zákonů, které lidem nevyhovují, jsou známkou toho, že ti, kteří jsou na vedoucích místech dokazují, že neumí řídit společnost. A to mluvíme o oblastech a státech. Jak si takoví mohou myslet, že pomocí například mikročipů, by dokázali řídit svět? Přeci to je nemyslitelné a krajně nebezpečné!

Například pro zamezení těchto snah, máme zde několik myšlenek formou poselství.

27. března, 2012

Děti, vaše modlitby, které s velkou láskou se dostávají k představení skrze vás v nebi, dojdou sluchu.

V každém čase musíte hledat pomoc mého Syna a Věčného Otce. Každá modlitba, nezáleží na tom, jak je krátká, dojde sluchu a dostane se odpovědi podle úmyslu Boha na výsostech.

Ditě moje, popros moje děti, aby se postili jeden den, na Velký pátek, proto, aby zabránili zavedení systému „jeden svět - jedna měna".

Vaše modlitby a váš půst, dovedou pomoci.

Jakmile se budete modlit tyto modlitby v době vašeho půstu, Věčný Otec zabrání těmto lidem v tom, aby použili jimi vymyšlené omezovací zásahy s úmyslem kontrolovat a ovládat vás.

Ti stejní lidé chtějí vymýtit křesťanství, proto je důležité, abyste díky vaší zvláštní oběti jim vy zamezili, aby se to stalo.

 

Modlitební boj, (42) modlitba na zamezení zavádění systému „jeden svět - jedna měna"

O, Bože na výsosti, obětuji ti dar mého půstu, abys zrušil sužování zla ve světě, které má v úmyslu vzít chléb mé vlasti, včetně chleba života.

Přijmi mé obětování a vyslyš mou prosbu za národy, abych zamezil jejich utrpení, které vůči nim plánuje antikrist.

Zachraň nás Pane od tohoto zla, a ochraňuj naši víru, abychom Tě mohli ctít tou svobodou, jakou k tomu potřebujeme, abychom Tě mohli ctít a milovat věčně. Amen.

 

Bůh je vševědoucí a milosrdný. Zná naše poklesky, zná důvody naší zaslepenosti. Proto nám dal na pomoc modlitby, aby nám mohl pomoci. Například proti naší zaslepenosti v oblasti zejména duchovní a pro rozeznání pravdy v nás a kolem nás, se máme modlit za světlo a za dar rozlišování.

 

O co jde zlu- Režim, který by držel v moci tuto možnost, tuto zbraň (mikročip), by nemohl o sobě prohlásit nic jiného, než že je nejdokonalejší diktaturou nejkrutější vlády co svět existuje, protože by podléhala velice těsnému a účinnému řízení satana. V tom případě zeměkouli by bylo možno hladce a dokonale zbavit lidstva.

A tomu největšímu králi zla přesně o to jde.

Lidstvo doufá, modlí se k Bohu, aby se to tak nestalo. Je třeba se hodně modlit za ty, kteří otročí zlu, aby dostali světlo poznání pravdy a tak zanechali budování světa pro peklo.

Satan dráždí člověka, aby zkoušel vládnout světem. Člověk to nikdy nebude umět, protože na to není stvořen, aby jako skupinka vládla, nebo jako jedinec vládl, a praktikoval svou moc nad celým lidstvem.

Je například případ papeže. Ten vládne dle přání Boha, neboli se chová jako služebník boží ve službě člověku. Víc není. Vládne Bůh. Vládnout zkouší zpupný satan a k tomu chce zneužít a použít člověka. Ovšem to není služba člověku ale vzpoura vůči Bohu, jako podlá likvidace nejvzácnějšího božího díla, člověka.

Satan svou inteligencí, intelektem vysoce převyšuje člověka, ovšem zdaleka nepřevyšuje inteligenci a jiné nutné vlastnosti Boha, který je v člověku. Proto je člověk, kvůli prarodičům, určen pro boj se zlem. Člověk sám od sebe nechtěl znát zlo, nechtěl být jako Bůh. Satan se k němu vetřel nezvaně a navedl ho aby se ucházel o poznání zla tajně. Aby neférovou cestou chtěl znát i to, co mu Bůh původně nechtěl přisoudit. Člověk se nechal svést.

 

 

O diktatuře

 

Co je diktatura?- Tam, kde není svoboda, je automaticky diktatura, tedy ani omylem tam nemůže existovat demokracie. (Diktatura je totální režim, bezmezná vláda jedné osoby či jedné skupiny.)

Proč nevypadají diktatury tak nebezpečné na začátku jak na konci? - Všechny diktatury nastupují podobným podlým způsobem. Změny zpočátku dělají jenom v oblasti mocenské na nejnutnější úrovni. Předstírají, že ze strany lidu se vším souhlasí, nic jim nevadí. Potom přituhují a žádají tiše postupně změnu chování a smýšlení veškerého obyvatelstva. Jsou velkorysé zpočátku i vůči rebelům. Časem zdůvodňují proč nelze trpět dál demokracii, svobodu. Tiše získávají orientaci, kde kdo je nebezpečný. Pak velic tiše likvidují jedince - předvolání na pohovor, v noci nějaká mocenská skupinka ho navštíví a pod nějakou záminkou ho odláká, odveze z domova. Tito lidé se již nikdy nevrátili do svých domovů. Propadla se zem po nich. Kdo měl ostřejší logiku, myšlení, dali ho do psychiatrické léčebny, odňali mu právo rozhodovat nad sebou, evidovali ho s lékařským potvrzením, že je nezapočitatelný. Často to nebylo jednoduché, ale s mikročipem se dnes již hravě navodí v kterémkoli nositeli stavy nejrozmanitějších duševních poruch.

Vlastnosti diktatury, podlé nástroje, strategie diktatury- tiše vyprovokovat někoho drobnými skrytými útoky k tomu, aby se oběť viditelně bránila a s velkým rámusem nalhat, že je agresivní a s ještě větším rámusem ho všemožně likvidovat, hrát si na mocného, schopného, spravedlivého, na zastánce klidu a míru.

Obrana - Nenechat se vydráždit, viditelně trpět, modlit se za pomoc shora, modlit se za své nepřátele. To, co těžko chápeme, je že i Bůh trpí, protože všichni jsme jeho děti, a zlo nejsme my, jenom zlu sloužíme. Nakonec totiž ten, který slouží zlu, bude trpět nejvíc, jestli se nenapraví.

Když zabijeme dnes násilníka, kterého Bůh zítra chtěl přivést k obrácení, tak způsobujeme nesmírnou bolest Bohu, protože jeho dítě se nemohl obrátit pred smrtí a ztratil se mu do pekla - pro přibližný příklad.

Nebezpečí - Mohl by nastat vznik oficiálních neporazitelných počítačových mafií celosvětově řízených, celosvětově organizovaných, jedna světová špička - jedna mafie.

K tomu by se dalo dodat, že největším nepřítelem této skupiny žíznivé po moci, jsou počítačoví hekři (hacker). O pravdivosti, zda opravdu jsou počítačoví hekři (hacker) pro společnost tak nebezpeční a aktivní, lze polemizovat. Každopádně jako výmluva na to, že se musí celé obyvatelstvo držet na uzdě, se jim hodí. Například na velikonoční neděli v roce 2012, jedna rozhlasová stanice hlásila, že v Anglii kvůli počítačovým hekrům vláda hodlá vydat zákon na nový způsob sledování obyvatelstva. I v jiných státech budou uplatňovat po celém světě nové způsoby sledování obyvatelstva, aby se postupně dostali k zavedení mikročipů. Nejhůř se bude lid bránit v oblasti sociálních dávek a v oblasti zdravotnictví. Potom by vstoupily pohotově banky do hry a nakonec obchodní domy a obchodní sítě by ve velkém přinášely smrt takzvaně za živa. (Takzvané chytré karty jsou ideálním základem, předvojem mikročipů. Odtud stačí půl kroku k mikročipům. Když se to vymyslelo, ještě neexistovali počítačoví hekři.)

Skutečnost, či zázrak - jak z toho?

Bůh si to nenechá líbit, slibuje pomoc, žádá člověka o spoluúčast modlitbou, správným, bohulibým postojem. Diktatura v éře mikročipové by byl poslední pokus lidstva, jak sebe zahubit, vyhubit.

Lidstvo je tvárné, bez Boha je ke kdejakým špatnostem zmanipulovatelné.

 

 

Nemoc společnosti a prevence

 

Je třeba se přiznat, že lidská společnost stále více podléhá nemoci. To nese sebou, že se někteří chtějí vydávat za lékaře, léčitele společnosti. Mají vlastní nápady a názory na řešení a vnucují se, silou moci si vytváří svůj akční prostor.

Správný lékař, když stojí před nemocným, přemýšlí o tom, co se zanedbalo ze strany pacienta, co mohlo vyvolat stav nemoci. Možná, by se dalo říci, že ho nezajímá jenom nemoc se svými příznaky, symptomy ale i pacient jako člověk. Například má-li flíček na zápěstí, zajímá se o celé tělo, o způsob života dotyčného.

Přiznali jsme si nemoc. Stávají se takové věci kolem nás, které znepokojují celou společnost. Co potřeboval zloděj, násilník na dětech či slabších jedincích, vrah, lhář, počítačový hekr (hacker = počítačový lupič), stávkující občan, nejrůznější ochránci, odbojáři, rebelové k tomu, aby nenastoupili na tuto cestu? Proč stoupá návštěvnost v psychiatrických ordinacích, proč mizí poklidný, laskavý úsměv na tvářích občanů davově? Proč roste počet nezdravě závislých na alkoholu, na drogách a na všem možném. Čím to, že bují korupce, agresivita ve vedoucí sféře společnosti? Bylo by toho moc.

Ale my stojíme před nemocí a na co jiného máme myslet, než na prevenci, na zanedbanou prevenci a na stále zanedbávanou prevenci.

Kdo dává do čela na žebříku důležitostí důležitost výchovy, rodiny, etiky, duševního zdraví, dobrých mezilidských vztahů, vzájemné pomoci, odpuštění, milosrdenství, lásky? A zase jsme zapomněli dát do takového seznamu Boha, jehož respektováním by každá společnost byla tak dokonalá, že by nemuseli v ní existovat lékaři a policie. Mikročipy už vůbec ne.

Jsme ovšem tím, čím jsme z vlastní viny. Máme mnoha nemocemi prosáklé spoluobčany, kteří přišli nezvaně, až násilně s úmyslem léčit druhé bez Boha. Společnost by se měla bránit svými projevy odmítání, ale jak, když sotva má sil i na tišení svých nemocí? Řešení i dnes dává Bůh, pomoc svou nabízí Bůh. Žádá k tomu naše modlitby a život dle rad, které dal již dávno našim předkům.

Mladí rádi říkají svým prarodičům - „my chceme žít jiný svět." Jiný svět žít nelze. Jen horší svět nebo lepší svět. Těch bylo také hodně.

Každý má svou startovací čáru: Kristovu, nebo antikrista. Mnozí řekli a říkají, dej mi pokoj od obou. To může říci jenom člověk, který nezná pravdu o sobě.

Návod, jak lze člověka držet v nevědomosti, a přitom aby se nebránil. Zavalit ho přemírou informací falešných a nesmyslných. Vzpomenu-li si na padesátá a šedesátá léta minulého století, tehdy se musel hledat i mezi zemědělci občan, který nezná potřebnou pravdu o člověku a o světě. Dnes je to obráceně, těžko se hledají lidi v davu, kteří znají tyto pravdy. Tito lidé nejsou horší, jen jim schází potřebné vědomosti. Je velký rozdíl mezi pojmy mít přehled o běžném dění ve světě dle nabídky sdělovacích prostředků a mezi vlastněním důležitých vědomostí. Vraťme se k začátku, zamysleme se nad smyslem prevence. Jen se vyhněte mikročipům.

 

 

Mikročip do nového ráje nesmí

 

Myšlenka světovlády není žádná novinka. Problém v minulosti byl asi v tom, že všechny takové představy vycházeli z možnosti podmanit národy jakousi mocí, která má omezovací schopnost. Zdá se, že na to nebyly prostředky. Ten svět byl asi trochu velký všem uchazečům.

Žádný rádo by panující etnikum nesvedl realizovat třeba myšlenku, jak nasadit do čela všech podmaněných etnik trestný nástroj z jednoho místa na světě řízený. I kdyby to dokázali, neuměli by zasáhnout lidské jádro. Někdo by se stále vyčerpal a odpadl v oblasti řízení. Asi by došlo k rozkolísání mravů a jako bumerang by to měli na svých hlavách milí světovládci. Silný krunýř tvoří i kultury, tradice, zvyky.

Mnoho let jsme svědci pokusu, vymazat tradice z národů, ovlivňování myšlení na různých světadílech. Stále to nebylo ono. Ovšem jako příprava na velký den možná nebyla marná a zní to také hrůzostrašněji.

K realizaci zhoubného plánu neměli věc, která umí ochromit člověka v jeho jádru a v jeho existenci, aniž by bylo potřebné se valně zajímat o jeho místo na Zeměkouli. Najít si slabé místo pro hlodavce, který se umí dostat pod pancíř člověka.

A jaké vlastnosti by měl mít ten hlodavec. Možná především takové, aby nevyžadoval valnou inteligenci od toho, kým je řízen, dokonce aby mohl samostatně i bez lidiček zapojených do řízení pracovat, škodit.

Především ve vztahu k těm, kteří s ním manipulují: neobtěžovat je moc „při práci", aby měli pocit pohodlí, nedělal velké nároky na kvalifikaci ani na kvalitní lidské vlastnosti, zajišťoval neohroženost řídícího týmu ať se stane cokoliv čili i v případě selhávání jejich kvalit, zajišťoval jejich osobní bezpečí (to umí jen zdánlivě).

K tomu poslednímu bodu je potřeba si všimnout ten zvláštní moment, že hlavně řídící osoby musí mít mikročip a pak ti řízené. Neboli řídící je nejsilněji řízený, neboli robotizovaný. Proto se jemu nemůže stát nic víc, než to že bude vyřazen z provozu (místo výrazu že umřel). Prostě bude po něm, a ve světě robotů se to tak nebere vážně či tragicky. Tato „kultura" by se měla aplikovat na celém lidstvu.

O čem je ten blábol, může se ptát čtenář. Který film inspiroval pisatele?

Co je ten mikročip? Mikročip je přístroj počítačové techniky, který má velikost a téměř i tvar rýžového zrnka.

Kam je určen? Je určen pro nanesení pod lidskou kůži v oblasti čela či zápěstí.

Co umí mikročip? Vymazat vše z člověka, co ho dělá člověkem. Člověk s mikročipem může být dohnán k tomu, aby přestal umět zkoumat pravdu o lidském bytí, přestal umět filozofovat, provozovat umění jakéhokoliv druhu.

Víme, že člověk souzní s celou přírodou i s kosmem. Mikročip dokáže po patřičné manipulaci vyřadit v lidském těle i v duši všechny bytostné funkce, které mu dovolují být tím, čím je - člověkem. To zázračné, co vložil Bůh do člověka, se vytratí a nastane absolutně robotizace člověka.

Proč se nestěžují nynější nositelé mikročipu na čip - To, že mikročip momentálně nedá najevo svoje negativa, je pouze strategie toho, který ho ovládá, který je zatím nechce dát ve známost, aby nesplašil lidstvo, aby nedošlo k davovému odmítání.

Jak se servíruje, zdůvodňuje jeho uplatnění? Vyrábějí se uměle výmluvy a důvody. Cíleně se mluví o jistých situacích, které jsou stavěny do takového světla, že jsou zásadně důležité pro nalezení správného řešení. Nebo že jenom mikročipem lze předejít tragedii, kterou by způsobili obyčejní lidé ve světě, kdyby je nešlo sledovat až do nejzazších míst jejich intimního a osobního života. Aranžují se, navozují se situace, ve prospěch myšlenky zavedení nového sledování obyvatelstva.

Př.: že se podvádí ve zdravotnictví ze stran obyvatelstva, že roste počítačové pirátství, že hekři z vrstev obyvatelstva vůči vládám dělají škody, že roste počet krádeží v nižších vrstvách obyvatel, že vlády a státní správa počestně dělá vše pro lid, co může a bez čipu nedokáže pomoci lidem. Vysocí funkcionáři musí mít ochranu, protože jejich lid je zlý.

Bytostně důležitá informace od Boha je, že člověka stvořil pro věčný život v nebi s ním. Na zemi člověk nekončí. Splní-li člověk zde na zemi podmínky pro život v nebi, dostane se tam a bude šťastně žít tam věčně. Člověk patří Bohu, Bůh mu je milujícím Otcem. Člověk může tento svazek zrušit svou svobodnou vůlí.

Co znamená přijmout mikročip? Přijmout mikročip znamená zrušit svazek mezi sebou a Bohem. Zároveň znamená vytvoření nového svazku s antikristem. Přijmout mikročip, je vlastně vzdávání se své svobodné vůle, své svobody, úplné odevzdávání se do majetku antikrista a v poslední řadě je jasná volba pekla.

Je snad logické, že přijmutím čipu by byla zneplatněna pro tebe i modlitba otčenáše. Zbytečně bys prosil o každodenní chléb „náš chléb každodenní dej nám dnes", když jsi vyřadil ze svého života Boha otce a přijal jsi za svého pána otce lži. On tě donutil pouze hladovět, ale pokrm nedává, pouze dočasně poděluje za cenu tvého věčného života. Trochu drahý kšeft! A zvažuj, zrovna on by se chtěl o tebe tak starat? Vždyť by ti nic nescházelo, kdyby ti nesebral to, co jsi míval odjakživa od Boha. Zajímej se o to, a hlavně nepřijímej mikročip.

Co nesmí do nebe - Mikročip do nebe nesmí. Ani kdo má v sobě mikročip do nebe nesmí, po věčném životě toužit nemůže, volat Boha na pomoc nemůže, peklu se nevyhne, bolestí okusí víc, než si myslí, je podveden, je zneužit. Ten se klaní divokému zvířeti, což je vyloučeno, aby se zároveň mohl klanět Bohu. Je lhostejné, jestli se někdo klaní antikristovi ze strachu či z oddanosti, výsledek je peklo.

Satan, jeho dílo, jeho znak a nic od satana do nebe nesmí. Všechno od satana má charakter infikující, má podobu nemoci. V nebi je jen čistota, zdraví bez sebemenší nákazy.

Mikročip smrtelně zraní duši. Mrtvé duše do nebe nemohou, protože tam je věčný a nejčistší život ve své největší mohutnosti, aktivitě, čistá láska živá. Život ve své nejdokonalejší plnosti s Bohem.

Další čtení je pod názvem - "Mikročip nejkrutější zbraň v dějinách světa na likvidaci lidstva"

 

   Klikni zde.